Tak byl pátek kluci mě bombardovali telefonátama už od poledne. Venku konečně trochu letovo a ještě by mohl jít Klínovec, prostě dokonalé. Padák v autě vše připravené na parádní polítání. No a pak to začalo, venku se trošku rozfoukalo, ale nic co by člověk nezvládl. Z práce vyrážím pozdě, doma zjistím, že musím ject ještě nakoupit, sakra to se mi jen zdá. Haloo lidi je pátek ja mám volno venku severovýchod, přeci nepojedu nakupovat? Leč bez řečí sedám do auta směr Plus, nakoupím a jedu zpátky smířený, dnes teda nepolítám. Vlastně ani o víkendu, děti na cestě a dětský pokoj zatím jen na papíře . Místo točení termiky se budu otáčet kolem sádroše. No jo takovej je život, však bude líp. A opět zvoní telefon dnes už po milionté. Petr mi hlásí, že přistál po půl hodinovém lítání. No nezabil by ho jeden? Ptám se jak to na Klínovci vypadá. A odpověď zní páráda pojeď. Tak tedy jedu. Na start přijíždím v sedm. Martin startuje akorát, když vybaluju křídlo, chodí to pořád ještě pěkně. Padák připravenej ke startu, oblékám sedačku.  Jako by fouklo víc než před tím? Ne to se mi jen zdá. Kluci svahujou před kopcem a rovným letem nabírají výšku směrem na Loučnou. To je přeci paráda. Hm, ale stejně vítr mi cloumá s padákem. Asi jen interval, chvilku počkám. Já čekám, kluci si poletujou. Co ,že mě to o tom víkendu čeká? No jo musím udělat konstrukci na sádroakrton tak abych to mohl příští týden dodělat. Ještě práce jak na kostele, v kanceláři taky nestíhám. No neva za chvíli jsem ve vzduchu a bude fajn. Už při zvedání vrchllíku mi mělo být divný, že musím tak razantně popoběhnout, můj přetíženej brontík tohle normálně nedělá. No budiž, padák mám nad hlavou, kontrola vše v pořádku. Tak se rozeběhnem a jedem ne? Tělo jako by nechtělo. Chvíli si hraju s řidičkama snažím se přesvědčit, že bych měl odstartovat, ale ten rozeběh je takovej jako jo a ne. Náhle mě křídlo zvedá ze z mě a za nulové dopředné rychlosti se mnou plácne směrem k lanům vleku. Tak tahám kontra, hlavně to nepřetáhnout. Pozdě. Pádák se věší přes lana a já celkem měkce přistávám pod ním. Zrušit vrchlík nebo mi ho ty poryvy roztrhaj, v lepším případě pořádně omotají kolem lana. Zní to jak horror a zpočátku to tak i vypadá. Nakonec to ani nebolelo. padák jsem vymotal v pořádku po asi deseti minutách rozdělování a rozmotávání šnůr. Někdy musí mít člověk prostě jen štěstí. Jsem zdravej, padák celej. Vše balím a chystám se na cestu domů, profily a sádrokarton už čekají. Čekáte nějaké poučení? No dobře tak poslouchejte. Látání je alspoň pro mě o svobodě, přírodě a možnosti v tomto uspěchaném světě najít místo kde Vám nezvoní mobily a parádně si vyčistíte hlavu. Má to, ale stejně jako vše ostatní i druhou stranu mince. Nikdy se nesmí podcenit a už vůbec neztratit před ním respekt. Tím ,že mu nedáte to co si zaslouží, mu projevujete ztrátu a nedostatek respektu. Příště, až příjdu na kopec si na pár minut sednu a stejně jako dřív se nejřív podívám co se na kopci a ve vzduchu děje. No a pak uvidím jestli má smysl vybalovat padák.

Raz dva tři zkouška mikrofonu :)Dnes byl spuštěn náš nový blog. Prosím sledujte jej, budeme se snažit přinášet vždy aktuální informace. Číst zprávy tohoto blogu je možné i přes RSS kanál.